[76]číslo strany tiskuKdyž infinitiv dvouslabičný se končí -áti a -á- má délku jen fonetickou (part. -al atd.), má infinitiv víceslabičný krátké -ati. Na př. dáti (part. dal atd.) – podati, vydati, přidati, zadati, prodati, zaprodati, vyprodati, nedati, neprodati, nezaprodati...; státi (stanu) – nastati, přestati, ostati, povstati...; spáti-zaspati, přespati, nespati...; hnáti-vyhnati ...; znáti-poznati, vyznati, uznati, rozeznati, neznati, nepoznati, nerozeznati...; bráti-sebrati, vybrati, pobrati...; zváti-pozvati, vyzvati, sezvati...; dráti-vydrati..; žráti-sežrati..; stláti-ustlati..; dbáti-nedbati; hráti-vyhrati, zahrati atd. Je-li však v -áti délka etymologická (part. -ál atd.), tedy zůstává; na př. státi (stojím, ze stojati, part. stál atd.) – vystáti, postáti, nestáti.., báti se (z bojati) –stč. ubáti sě, nebáti se..; láti (z lajati) –vyláti, naláti.., táti (tajati)–roztáti.., káti se (kajati) -pokáti se.., zráti-uzráti..., křáti-okřáti, přáti-dopřáti.., hřáti-ohřáti.., smáti se – vysmáti se atd. Odchylky odtud: nedáti se tisknouti TomP. 10, 216, t. 217, usnesli se nedáti odpovědi t. 270, m. nedati; že by nic nemohlo se udati žádoucnějšího než kdyby národové křesťanští mohli spojeni býti Pal. 4, 2, 266 m. udáti (srov. událo se, stč. udieti sě); hráti-zahráti atp. při časování podle vz. V. 4 (hraju, hraješ, zahráti, proti V. 1ᵃ hrám, hráš, zahrati atd.); ssáti-vyssáti Jg. a Us. (též, v. § 185 a 196).
Když infinitiv dvouslabičný se končí nč. i stč. -íti (part. -il atd.), má infinitiv víceslabičný krátké -iti. Na př. bíti (part. bil atd.) – zabiti, píti-vypiti, nepiti, hníti-uhniti, líti-naliti, víti-zaviti, žíti-užiti, ctíti-uctiti, mstít-ipomstiti, mdlíti-umdliti, křtíti-pokřtiti, lstíti-přelstiti atp. Us. spis. starší; zabit, vypit, užit, pomstit atd. Us. ob.; zabit BartD. 2, 259 (žďár.), uctit t. 1, 347 (rožn.); zabiti Br. Jer. 40, 15, t. Ex. 2, 5, wyliti t. Am. 9, 6, wypiti t. Num. 5, 26; užiti Tomsa (1782) 251, pokřtiti t., poctiti t.; zabiti Dobr. Lehrg.¹ 315; pobiti, propiti, uctiti, pokřtiti Nejedlý Gr. 298, zabiti, vypiti, zaviti, užiti, použiti, uctiti, pomstiti, pokřtiti, přelstiti atd. Jg.; zabiti Pal. 4, 1, 313, užiti t. 135, pomstiti t. 4, 2, 41 atd. Ale je tu dosti odchylek analogií tvarů dvouslabičných -íti, a odtud kolísání, na př. nahnjti Nejedlý Gr. 298, uhníti Jg., nalíti v. naliti Jg., použíti Pal. 4, 2, 323, přibíti TomP. 3, 510, t. 552, zabíti t. 4, 295, pobíti TomŽ. 67, pomstíti t. 129, vymstíti TomP. 10, 225, stav městský hleděli páni zemdlíti t. 327. Kolísání je také v obecné výslovnosti, vedle zabit, vypit atp. říká se častěji zabít, vypít atd., pročež doporoučí se psaní novější -íti, t j. s koncovkou stejnou v infinitivě víceslabičném jako ve dvouslabičném: ctíti -uctíti, mstíti -pomstíti, křtíti -pokřtíti, bíti -zabíti, píti -vypíti, žíti -užíti atd. Stále pak jest -í- ve složeninách s jíti: dojíti, přijíti, vyjíti, zajíti atd., mimo dial. dójiť, atp., o čemž viz doleji.
Když infinitiv dvouslabičný se končí nč. -íti stč. -ieti (part. -ěl, -al atd.), má infinitiv víceslabičný dlouhé -íti. Na př. mříti stč. mřieti (part. mřel stč. mřěl atd.) -umříti, příti stč. přieti (praes. pru part. přel stč. přěl)
![[76]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00078.jpg){kind=link}